Elektroskanzen Čechův mlýn ve Šlovicích


Čeština Deutsch Přidat tuto stránku k oblíbeným / do záložek Navštívit stránku Elektroskanzenu Šlovice na Facebooku Vytisknout tuto stránku

POVĚST O ŠLOVICKÉM VODNÍKOVI

K mlynářskému řemeslu se váže nespočet pověr, přísloví a pověstí. Také o šlovickém mlýně se z dob dávno minulých jedna pověst zachovala.


Ilustrace k pověsti

Velké trápení s vodníkem měl také šlovický mlynář. Často se stávalo, když bylo ve mlýně nejvíc práce, že zelený mužík uzavřel vodu a mlýn se zastavil. Jindy zase zablokoval stavidla tak, že s nimi nikdo nemohl pohnout, nebo zamotal sítě, že nešly rozplést. V noci všude našplíchal spoustu vody, porážel nábytek, rozhazoval obilí a působil další škody. Mlynářská chasa a mleči se začali šlovickému mlýnu vyhýbat, takže se pan otec brzy dostal do potíží. Zkoušel kdeco, aby hastrmana z mlýna vypudil, ale marně.

Jednoho podvečera přišel do mlýna krajánek a požádal o nocleh. Mlynář nebyl proti, ale upozornil pocestného, jaké rejdy v noci provádí ve mlýně vodník. A že by bylo bezpečnější, aby šel přespat do některé z chalup ve vsi. Krajánek se usmál a pravil, že má pro strach uděláno. Mlynář jen pokrčil rameny a řekl mu, aby tedy přespal na šalandě. Pocestný povečeřel, posadil se ke stolu a začetl se do starého kalendáře. Najednou uviděl na stěně pověšené housle. Protože byl dobrý muzikant, opatrně nástroj sundal, naladil ho a začal hrát. Mlýnem se linula něžná melodie, až u srdce bodalo. Najednou se ve mlýnici ozval hřmot, až v uších zaléhalo. Krajánek si hluku nevšímal a hrál dál. Po chvíli kravál ustal, dveře šalandy se otevřely a do místnosti vstoupil tiše vodník. Na hlavě měl zelený klobouk, z kabátku mu kapala na podlahu voda. Krajánek hrál dál a vůbec si příchozího nevšímal. Tu k němu vodník přistoupil a řekl: „Nauč mě taky hrát na housle!“ „Proč ne,“ odpověděl pocestný a hned se pustil do výuky. Podal vodníkovi housle a ten spustil. Housle skřípaly, až uši brněly. „Takhle to nepůjde,“ řekl opět krajánek. „Máš křivé prsty. Jestli chceš hrát jako já, musím ti prsty narovnat. Bude to ale trošku bolet.“ Vodník souhlasil.

Krajánek vyvrtal do stolu deset děr a přikázal vodníkovi, aby do nich strčil prsty. Zespoda je přichytil tak pevně, že jimi vodník nemohl ani pohnout. „Tak, a teď ti začnu prsty narovnávat!“ Odepjal pásek a začal hastrmana pěkně zostra vyplácet. Zelený mužík sebou zmítal, křičel, hrozil, ale nebylo mu to nic platné. Krajánek vyplácel a vyplácel. „Přestaň už!“ začal hastrman s prosíkem. „Nepřestanu, dokud neslíbíš, že okamžitě ze mlýna zmizíš a už se tu nikdy neukážeš!“ Co mohl vodník dělat. Šos už mu začal pomalu vysychat a síly ho rychle opouštěly. „Slibuji, jen už mě pusť!“ Sotva ho krajánek uvolnil, hastrman zahrozil oteklým prstem, vyběhl ze mlýna a zmizel ze Šlovic nadobro. Krajánek zde pro jistotu ještě několik nocí přespal, a když viděl, že vodník svůj slib splnil, poděkoval vděčnému mlynáři za přístřeší a vydal se na další cesty.


Text pověsti byl převzat z Knihy pověstí z Rakovnicka, Novostrašecka, Křivoklátska, Poddžbánska, Jesenicka a Čistecka (19) s laskavým souhlasem jejího autora, PhDr. Tomáše Bednaříka.
Autorkou ilustrace z téže knihy je Lucie Auerswaldová-Babáková.


Tento článek byl vytištěn z internetových stránek Elektroskanzenu Čechův mlýn ve Šlovicích, http://www.elektroskanzen-slovice.cz.
© David Kozler, 2008–2012